Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.5.2013

5. 5. 2013

Dlouho jsem sem nic nenapsala. Ne proto, že by se u nás nic nedělo, ale nějak nestíhám :-)

Tak se pokusím trochu popořádku. Většinou každý rok zahajujeme výstavní sezonu v Hořovicích. Na letošní Hořovice jsem se moc těšila. Přihlásila jsem Leoška a jeho dětičky - Hipíska a Holly. Jenže letošní zima nás pěkně vypekla. Podle předpovědí již mělo být dávno jaro, ale venku pořád mrzlo. Říkala jsem si, že snad to velikonoční pondělí dostane počasí rozum. Pečlivě jsem pejsky vykoupala, vše připravila a nastudovala cestu, protože bych poprvé jela sama. No a nakonec jsem se organizátorům omluvila, protože jet vystavovat ven jorkšíří mimina, když bylo ráno -6, bylo tak akorát o nastydnutí. Nakonec jsem nejela ani s Leoškem, i když byl postavený stan a malá plemena šla jako první. Moc mě to mrzelo, snad bude příští jaro vlídnější :-)                                        

Jak venku přibývalo tepla, začala jsem pouštět mrňata na zahrádku. Měli ohromnou radost ze sněhu, i když byli za chvilku jako sněhuláci. Já už tak nadšením nezářila, protože to vždy znamenalo všechny odmrazit a vysušit, aby se nenastydli. Je to trochu nevýhoda zimních štěňátek, že buď nemohou ven vůbec a nebo jen na chvilinku. O to víc si pak užívali sluníčka. Proháněli se po zahrádce, nejraděj v čerstvě zrýpaném záhonu :-)  Chrisíkovi se povedlo chytit si kožíšek do růže. Teď jsou již rychlí a obratní, nepodařilo se mi je vyfotit ani pětistovkou. Vyšli tam letící chlupaté koule :-)  Milují házecí talíř, většinou ho chytí Chris a nebo Daiko a to je tedy mazec. Oba jsou šíleně rychlí, zahrada je s kopce do kopce a tak jen křičím - pomalu, pomalu. Bojím se aby si nezlámali nohy. Velké holky se toho šílenství neúčastní. Postávají na chodníčku, aby si nezamazaly tlapky :-)  Cesmínka ještě pořád honí auta a tak číhá když jedou sousedi domů. Ví, že to nesmí, ale letí k plotu a pak se vítězoslavně vrátí, žďuchne mi do nohy a kouká na mě s výrazem - no já vím, vždyť jsem přiběhla když voláš. Musím vytrvat, snad se mi podaří jí to odnaučit. Ona je hodně temperamentní, velmi dobře hlídá, je to typická terierka :-)

 Pomalu, ale jistě se začal přibližovat termín včerejší výstavy v Letňanech. Jak mi z kraje připadalo, jako výborný nápad, vystavit tři pejsky, tak postupně nastoupila nervozita, jestli se to dá zvládnout. Trénovala jsem s Hipískem a Holly. Když jsem koupala Leoška, zjistila jsem že má pláštík snad o deset čísel delší. Původně bych mu ho zarovnala těsně před Hořovicemi. Ale to jsem ho rovnou nabalila a délku jsem neřešila. Se štěňátky to bylo jednodušší, jen jsem pěkně dokulata zarovnala tlapky a vystříhala ouška.

Jsem velmi vděčná mojí známé, že jsem mohla naší mládež přivést do její smečky. Bylo to pro ně velmi užitečné. Její fenky jsou výborně vychované a tak se mrňata mohla bez obav socializovat :-)

V pátek jsem si vzala dovolenou, abych vše zvládla. Ale i tak jsem šla spát po půlnoci. Připadalo mi, že budík zvonil hned co jsem usnula. Chtěla jsem být na výstavišti mezi prvními, abych to měla blízko ke vchodu a také abych v klidu projela Prahou, přiznám se že to byl teprve můj druhý průjezd. V kruhu jsme si vyzkoušeli chůzi, všechno v klídku, nechtěla jsem je nějak stresovat. Hipísek nechtěl moc nosit ocásek, Holly chodila o trošku lépe. No a Leo je ostřílený mazák, i když jsme to loni trošku flákali :-) Potom už přišla naše známá, tentokrát nechala Jeffíčka doma. Naše Holly si u ní ustlala a radostně dospávala. Také přišla Hipískova panička a Hipík u ní spal jako dudek. Zastavila se u nás kolegyně z práce a povídá - ty vystavuješ a kde máš psy? Já na to tady a tady :-)  Byla jsem ráda, že mám pomocnice a mohu klidně česat :-)  Títo oběma moc děkuji. Před námi chodilo více terieřích plemen a tak se stresík, že to nestihnu nějak nekonal. Protože nebylo nahlášeno žádné štěně, zahajoval Hipísek jako dorostenec :-) byl v kruhu sám, je pravda, že ho trošku víc zajímal koberec než to že má mít hlavu nahoru. Ale nechtěla jsem ho nějak násilím tahat, bylo príma že šel a nezastavoval. Na stolečku se nechal postavit a prohlédnout. Pak mi nějak utekli mladí psi a mezitřída a najednou volali naše číslo. Leošek tedy i trošku zlobil, nic bych za to nedala, že tam před tím chodili s háravkou. V jednom místě jsem myslela, že snad to vodítko přetrhne jen aby dal hlavu dolu. Ale jinak chodil moc pěkně. Ve fenkách také nebyla obsazena štěňata a tak šly hned dorostenky. Holly tedy musím pochválit, chodila moc hezky a zvedla i ocásek. Na stolečku stála statečně. Všichni moji pejsci dostali krásné hodnocení od paní rozhodčí Dolejšové a ještě jsme dostali spoustu dobrých rad. Tímto paní rozhodčí moc děkuji.

A jak jsme tedy dopadli?

Happy Day - Hipísek      VN1

Leopold - Leošek           V2 res. CAC

Holly Girl - Holísek         VN1 

Fotečky doplním zítra, musí na jiný poč, ten můj nějak stávkuje.            

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA